First November in the States meant a trip to a beautiful place called New Orleans, then a new personal best in the longest bike ride (exciting 123k trip), first American Thanksgiving, and kilos and pounds of good food (if I can count junk food as a good food as well then it was even more!).
V listopadu konečně začal v Charlotte podzim. Do té doby jsem si připadala jako v půlce léta a užívala si (alespoň pro mě) vysoké teploty. Nicméně, jakmile skončil říjen, stromy se začaly barvit do červena nebo žluta a celkově vypadaly moc hezky. Ať jsme projížděli Charlotte v autě, na kole, a nebo někam šli, nemohli jsme se vynadívat.
Finally, fall decided to come to Charlotte in November. Until then I still felt like in the middle of August or so, enjoying crazy high (at least for me) temperatures. But as November hit the trees started to turn red and yellow and simply were very pretty. Driving, cycling, or even walking through Charlotte was a real pleasure for our eyes at that time!
První listopadový týden jsem také 'navštívila' (myslím, že jsem snad v každém alespoň vylezla z autobusu :D) další státy USA: Georgiu, Alabamu, Mississippi a Louisianu. Cestovaly jsme s holčičí částí týmu do New Orleans na poslední závody sezóny, na triatlonové mistrovství NCAA. Poseděly jsme si v autobuse dvakrát 1700 kilometrů, přespaly jednu noc v Alabamě, ochutnaly hrozně moc dobrého jídla, a první listopadový víkend ještě zkusily ze sebe dostat v závodě to nejlepší. O závodě samotném jsem už psala tady, a o městě ještě napíšu, poněvadž to tu bylo tak hezké a mám dva miliony fotek a NO si svůj vlastní článek zaslouží. Celkově to byl jeden z nejhezčích zážitků v životě!
First week in November I 'visited' (ok, I think I got at least out of the bus at each one of them!) few new US states: Georgia, Alabama, Mississippi, and Louisiana. The girl's triathlon team was travelling to New Orleans for the last race of the season, for the NCAA Nationals. We enjoyed sitting on the bus (about 1000 miles twice), overslept in Alabama, ate bunch of great food, and first weekend in November we tried to show the best of us in the race. I wrote about the race itself here, and I will write a post about the city later as well, since it was so pretty there and I took over two million pictures and NO just deserves own article. It was one of the prettiest experiences in my life!
After New Orleans I got two weeks off from the training. Without any practices we had much more time to do other stuff as well and so we girls decided to go for a hike. We were travelling by two cars and both ended up in completely different locations. Me, Sara and Allie went to the 'wrong' mountain, as even though we had its name in the GPS, apparently there are two mountains around Charlotte with almost identical names and we ended up somewhere two hours away, in the middle of nowhere. So we at least decided to have a little walk around some random pound. It is true we didn't hike much but we at least enjoyed beautiful colors all around and took some funny pictures.
Pak už se pomalu blížil svátek svátků, americké Díkuvzdání. Já a všichni další neameričtí triatlonisti z týmu jsme byli pozváni na Díkuvzdání k našemu trenérovi. Nicméně Sonni, náš trenér, nebydlí v Charlotte, alev asi sto kilometrů vzdáleném městečku. Napadlo mě, proč tam nedojet na kole?. a tak jsem přemluvila Evana, aby jel se mnou, a dobrodružství bylo na světě. Dvakrát jsme si dali kafíčko, jeli až moc dlouho po silnici 27, já měla jednou píchlou duši, projeli jsme mnoho náhodných měst a omylem i kousek letiště, a po necelých pěti hodinách na kole jsme vyjeli poslední kopec a objevili se ve dveřích domu našeho kouče. Moc lidí nám nevěřilo, že to přežijeme, my teda jsme si taky nebyli jistí, jestli to přežijeme, ale po 123 kilometrech a sedmi hodinách od výjezdu jsme byli nakonec úspěšní!
Then the holiday of all holidays was slowly approaching, the American Thanksgiving. Me and all international triathletes on the team were invited to spend this holiday at the house of our coach. Sonni, our coach, doesn't live in Charlotte, but in a place about 100k away, and thus I thought Why couldn't I ride my bike to get there?, and so I persuaded Evan to cycle there with me and thus some adventure was right behind the corner! We had two coffee breaks, spent too much time on the 27 road, I had flat tire once, we rode through many random cities and also by mistake through a part of the airport, and after not even five hours of cycling we made it to Sonni's place. Many didn't believe we might survive the trip and we didn't believe it either, but after 123k and seven hours after departing we successfully entered our coach's house!
Díkuvzdání proběhlo v domě bratra našeho trenéra. Bylo zde možná přes třicet lidí, s většinou jsme se alespoň představili, podali si ruce a prohodili pár slov, většinou to byli všichni příbuzní. Každý přivezl nějakou část oběda, a jídlo to bylo neskutečné. Samozřejmě krocan, pak tofurkey (aby vegetariáni nebyli smutní, že si nedají opravdového turkeyho, tak se v Americe dá koupit tofu-turkey = tofurkey! a fakt to bylo hrozně dobré), rýže, kukřičné bochánky, normální bochánky, krekry, sýr s brusinkami, klobáska, šunka, zelené fazolky, takový divný špenát, vajíčko plněné majonézou nebo něčím, celer plněný sýrem, nádivka, gravy omáčka, sladké brambory s pekanovými ořechy, brusinky zapečené s vločkami a pekanovými ořechy, bílý dort, pekanový koláč, dýňový koláč... ochutnala jsem téměř vše a asi nikdy jsem nejedla lepší jidlo. Byl to chuťový zážitek z naprosto jiné galaxie. Taky jsem se po zbytek dne skoro nemohla hnout.
Po obědě jsme hráli venku s dětmi příbuzných basketbal a fotbal a malí Američani nás učili správně házet a kopat míč na americký fotbal. Chvíli jsme se dívali i na americký fotbal v televizi, ale tak celkově spíš lelkovali a trávili ty tři tuny jídla, co jsme spořádali. Všichni byli hrozně milí a přátelští a obecně panovala taková opravdu příjemná atmosféra, až jsem si říkala, že bychom taky v Česku měli zavést Thanksgiving. Svátek, při kterém se jednoduše všichni sejdou a dají si hrozně dobré jídlo. Ideální.
Thanksgiving took place at the house of our coach's brother. Maybe over thirty people gathered in the house and with many we at least introduced ourselves, shaked hands or talked for a bit. Many brought a part of the Thanksgiving meal, and honestly, it was an unbelievable lunch. Surely a turkey, then tofurkey (so the vegetarians don't get upset that they didn't eat turkey.. you can buy tofurkey here, simply tofu-turkey=tofurkey! and it was very yummy actually), rice, corn bread, normal bread, crackers, cheese with cranberries, sausage, ham, green beans, some strange spinach, egg filled with mayonnaise or something, celery filled with cheese, stuffing, gravy sauce, sweet potatoes with pecan nuts, cranberries baked with oats and pecans, white cake, pecan pie, pumpkin pie... I tried almost everything and it was probably the best food I have ever had. An experience out of this planet. It is also true I couldn't move for the rest of the day.
After the lunch we played basketball and soccer with the kids and little Americans were teaching us how to kick and throw the ball for American football correctly. We watched some football on the TV as well and overall just relaxed and tried to digest the three tons of food we had eaten. Everybody was really nice and friendly and the atmosphere was so pleasant so I even asked myself if we couldn't establish some Thanksgiving in the Czech Republic as well! Just a holiday when everybody gathers and gets amazing food. Perfect.
Po Díkuvzdání ve čtvrtek se jde v pátek nakupovat, na řadu se totiž dostává už i v Česku známý 'Black Friday'. U Sonniho jsme si šli ráno zaběhat a zajezdit na horských kolech, a odpoledne jsme se nasáčkovali do auta a jeli do jednoho outletu v Charlotte. Tolik aut jsem pravděpodobně nikdy neviděla, kromě zaplněného obřího parkoviště stála auta i na blízké louce, na všech chodnících, pomalu se parkovalo i na silnici.. kluci se chtěli na patnáct minut podívat a jet, nicméně nakonec jsme se všichni sešli až po třech hodinách nakupování. (!) Takže, jak asi tušíte, neměli úplně špatné slevy.
Thanksgiving is on Thursday and then people go shopping on Friday, on the well-known 'Black Friday'. We went for little jog at Sonni's in the morning, then tried some mountain biking and later squeezed ourselves in the car and headed towards shopping outlet centre in Charlotte. I probably haven't ever seen so many cars parking at one place; huge parking lot was completely full, so then the cars were parking on some meadows around, or on the sidewalks, or just on the street. Guys wanted to go shopping for fifteen minutes or so, at the end we all ended up shopping for almost three hours! Well the sales weren't as bad, haha.
V sobotu se pak běžel závod v nedalekém parku McAlpine. Chtěla jsem také závodit, ale přihlašovala bych se skoro na poslední chvíli, kdy se za startovné platilo už asi 40 dolarů, tak jsem to oželela. Kluci běželi, a tak jsme je šly s Tegan psychicky podpořit. Závod byl relativně veliký, s hezkou tratí i kulisou, a McAlpine vypadá jako super místo na běhání, tak se těším, až tu na jaře budeme trénovat.
On Saturday a big running race was taking place in McAlpine park in Charlotte. I wanted to race as well, however, I would sign up at the time the starting fee was already 40 dollars, and that is just too much for a 5k run! Guys were running though so me and Tegan went to cheer on them. The race and McAlpine as well looked awesome and I hope we will get to train there some time in the spring!
Dva večery jsme strávili v nedalekém Aquatic Centre v centru Charlotte. Měla jsem radost, koukat se na plavecké závody mě baví, nicméně mě ještě více zaujaly košile rozhodčích. Tyhle. Nosí havajský košile! Velký rozdíl proti těm bílým obyčejným, co se nosí na závodech v Česku, tohle by mohla být třeba dobrá inspirace, ne? Mě to přišlo hrozně vtipné. :D
We spent two evenings at Aquatic Centre in uptown Charlotte. I like to watch swimming races so it was a real fun for me, but what really got my attention were the shirts of the referees: they had these on. Hawaiian shirts. Funny contrast with the plain, white shirts the referees wear at swimming races in the Czech Republic. Let's get inspired! I love these ones hah!
Jeden večer se konala ve škole 'Casino Night', tak jsme si vzaly šatičky a vyrazily hrát poker a namáčet si ovoce a maršmelouny a cookies a buchty v čokoládové fontánce (prostě americká variace na sýrové fondues. Amerika no. Ale maršmeloun mi chutná s čímkoliv, a asi i čokoládová fontánka mi bude chutnat s čímkoliv).
One night the 'Casino Night' took place at our school, so we dressed up and set off to go play some poker and dip some fruits, marshmallows, cookies, and sweet bread in chocolate fountain (I suppose it was American-kind-of cheese fondue! So funny. But marshmallows are good with anything and so is the chocolate).
Jeden večer jsme měli hlad. Tak jsme šli do nedalekého Harris Teeter (supermarket) a nakoupili si nějaké klasické lokální potraviny.
One evening we got really hungry so we went to a nearby Harris Teeter to get something. We just decided to get some classical local food.
Na druhou stranu jsme jednou vyrazili do Yafo restaurace. Zde se vaří takový mix řecké kuchyně a kuchyně Blízkého východu, aka hummus, falafel, kuskus, cizrna, tabouleh, tahini pasta.. hodně chutné a aspoň to trochu vyvážilo to všechno nezdravé, co tu jíme.
On the other hand we went to Yafo restaurant one night, and here you can get a mix of Greek-Middle Eastern cuisine, as falafel, hummus, cous cous, chickpeas, tabouleh, tahini.. very yummy and very healthy, at least little bit balancing all the junk food we eat here!
Jedno víkendové odpoledne jsme se vydali se Sárou a Evanem na kolech na kafe do centra Charlotte. Hrozně ten den foukalo a byla docela zima, naštěstí mi to vynahradilo asi zatím bezkonkurenčně nejlepší chai latté v životě. Ještě si ho tu určitě někdy dám. Díky Dean & DeLuca.
One weekend afternoon me, Sara, and Evan decided to ride our bikes to uptown Charlotte and get some good coffee. It was very windy and cold day, however, I drank the best chai latté I have ever had! You will see me one day again, Dean & DeLuca.
Tak takový byl můj americký listopad! Teď sedím na letišti v Londýně, a je mi trochu smutno a hladno, když tohle všechno píšu. :) zatím a přeji hezký prosinec!
Terka
So this was my American November! I am waiting for my flight in London now and feel a little bit hangry when I am writing this post. :) well I wish you nice December!
Tereza
Žádné komentáře:
Okomentovat