Moje první triatlonová podzimní sezóna v Americe je minulostí. Ve třech závodech jsem dvakrát zvítězila a jednou brala bramboru. Poprvé jsem si zkusila závodit za větší tým a bylo to... super! Už teď mi přijde, že jsem si toho tolik nového odnesla a nemůžu se dočkat jara a dalších závodů. Navíc jsem díky závodění poznala mnoho nových míst a restaurací, což navíc potěšilo i mé chuťové buňky a cestovatelskou duši.
My first fall triathlon season in the United States is over. In three races I grabbed two wins and one potato medal (well that is what we call the 4th place in Czech, maybe it works in English as well? :D). For the first time I experienced racing for quite big team full of nice people and it was... awesome! I already feel like it has given me so much and I can't wait for spring season to come. Plus all the new places and food spots delighted my heart as well haha.
2.10.2016: East Regional Qualifier, Greensboro, Severní Karolína (sprint - 750m plavání, 20km kolo, 5km běh)
October 2, 2016: East Regional Qualifier, Greensboro, North Carolina (sprint - 750m swim, 20k bike, 5k run)
Můj úplně první triatlonový a vůbec jakýkoliv závod v zemi americké se konal na začátku října v městě zvaném Greensboro. Cesta autobusem trvala jen dvě hoďky, večeři jsme si dali v Chipotle (mexický fastfood, místní oblíbená 'restaurace'... koukněte https://www.youtube.com/watch?v=e56MuzEGZm4 :D ), pak nás čekal trochu dlouhý předzávodní briefing v místním triatlonovém obchůdku a nakonec jsme zalehli v nedalekém hotelu natěšení na nedělní závod.
Věděla jsem, že mám nějakou šanci vyhrát, ale stejně jsem byla plná pochybností.. přeci jen, místní startovní pole jsem neznala, proti žádné z holek na startu jsem nikdy nezávodila. Trať vypadala dobře, pár menších kopečků na kole i na běhu, ale žádné drama, a taky bójky v jezeře byly velké a žluté (jako vždy, že), takže jsem měla šanci, že bych třeba tentokrát nemusela při plavání zabloudit.
Což jsem nakonec zvládla, v jezeře jsem se neztratila a vylézala první z vody, na kole jsem si to celé odkroužila sama na čele a na běhu si jen pohlídala náskok, takže... první v cíli!
Co mě tu na prvním závodě udivilo bylo to, kolik 'mladých' lidí se na něm podílelo. Samotný briefing se konal v úplně pohodové a přátelské atmosféře v nějakém místním triatlonovém obchodě, což poměrně dost kontrastuje s evropskými závody, kde bývá briefing ve většině případů v kongresovém sále v nějakém strohém hotelu.. tady to bylo mnohem více rodinné, organizátoři byli většinou mladí a proto působili méně autoritativně a mnohem více otevřeně a nápomocně. Celý výlet ve mně zanechal příjemný pocit.
My first triathlon and first race on the American soil in general took place at the beginning of October in the nearby city of Greensboro. Only about two hours of sitting on the bus, then dinner at Chipotle (Mexican fastfood and very popular place to eat in here... watch https://www.youtube.com/watch?v=e56MuzEGZm4 :D), then maybe a bit long pre-race briefing in local triathlon shop, and then it was finally time to fall asleep in nearby hotel and look forward for the race day.
I knew there was some chance I could actually win the race, but I was still full of doubts.. I mean, I had no clue what girls I was racing against as I never raced any of the girls standing on the starting line. The course looked pretty nice, some little hills on the bike and also on the run, and moreover, there were big yellow buoys in the lake so I still had a chance to not get lost once again and swim the course I was supposed to.
I actually swam all the way in right direction (yay) and led out of the water, then stayed in front by myself on the bike and tried to maintain my lead on the run, and I grabbed the win. Kind of ideal race, haha.
What amazed me though was the amount of 'young' people involved in the race. The briefing as well was in this chilled, friendly spirit in some local tri shop, such contrast to these auster briefings in anonymous hotels back in Europe.. here it felt so much more like a big family meeting. Pretty cool. I really got just nice pleasant vibes from this trip.
předzávodní úsměvy
pre-race smiles
někteří lidé se mě ptali, proč jsem se celou dobu při závodě smála. Popravdě, tohle není úsměv, ale výraz utrpení
some people called this look on my face 'smile'. I honestly admit it was more of 'suffer'
mé klasické vzezření den po závodě
my classic after-race-day look
15.10.2016: Mid-Atlantic Collegiate Conference Championship, Smith Mountain Lake, Virginie (olympijský bezdraftový - 1500m plavání, 40km kolo, 10km běh)
October 15, 2016: Mid-Atlantic Collegiate Conference Championship, Smith Mountain Lake, Virginia (olympic non-draft - 1500m swim, 40k bike, 10k run)
O dva týdny později jsme se vydali do Virginie na mistrovství naší konference. Virginie je severní soused Severní Karolíny, takže cesta autobusem vyšla asi na čtyři hodiny. Navíc jsem ve Virginii byla poprvé, takže mi zbývá navštívit zase o jeden americký stát méně!
Po cestě jsme se zastavili v asijské restauraci. Měli teda hlavně sushi, které zrovna nemusím, ale naštěstí měli něco jako smaženou rýži s tofu a brokolicí, což zní jako strašně nudné jídlo... ale nějakým způsobem to bylo jedno z nejlepších jídel, které jsem si kdy dala, a to vážně nepřeháním! Pěkný překvapení.
Ubytovali jsme se v rybářském hotelu vedle jezera. Přijeli jsme pozdě večer a odjeli brzo ráno, takže těžko soudit, jak to zde vypadá za světla, ale v noci to bylo... trochu strašidelné. Dobré místo na spáchání vraždy. Pro natočení hororu. Mě se tam sice líbilo, ale mělo to takový nádech, punc, jak... no podívejte se a posuďte sami!
V sobotu se šlo na to. Plavání pro mě tuto sezónu poprvé v neoprenu, ale naštěstí pořád tuším, jak v něm plavat, takže za 1500m jsem si vyplavala docela náskok na ostatní holky. Kolo poprvé v životě sama za sebe, bez draftu, a navíc 40 kilometrů na časovkářském kole, které se od normálního silničního docela liší, a na kterém jsem si stihla zajezdit asi tak dva týdny před závodem.. jediné dva týdny na časovkářském kole v životě. Měla jsem z toho respekt, navíc nás čekalo spoustu kopců, ale nakonec to byl takový hezký, příjemný výlet s výhledy na podzimní Virginii... Dokonce jsem si trochu navýšila náskok, a tak mi běh v kopcích ani tolik nevadil, proběhla jsem cílem, udělala dab... a vyhrála podruhé v řadě!
Po závodě nás čekal cookout, který pro nás připravili rodiče jednoho kluka z týmu. Asi jsem nikdy nic podobného nezažila. Konalo se to v dřevěné chatičce někde v lesích s výhledem na jezero.. a bylo tu TOLIK JÍDLA. Neskutečně moc jídla. Kromě právě ugrilovaného masa jsme si mohli dát sýry, zeleninu, ovoce, chipsy, saláty, těstoviny, cookies, cookies, cookies, ještě o trochu víc cookies, vodu, colu, Gatorade.. a dokonce měli i vegetariánské hamburgrové placičky z qunoi. Přišla jsem si jak v nebi, jíst takové skvělé jídlo po závodě... Spolu s ostatními mezinárodními členy týmu jsme si přišli jak v nějakém americkém filmu, na který jsme koukali jako děti v televizi. Přijelo fandit i plno dalších rodičů, kteří teď s námi také jedli a sdíleli pozávodní atmosféru... Opravdu zatím jeden z nejhezčích dní tady.
Two weeks later we set off to Virginia for Conference Champs. Virginia is northern of North Carolina and so it took about four hours of a bus ride to get there. My first time in Virginia so one less US state on the list!
On the way there we got a dinner at some sushi place. I am not a sushi fan but thankfully they had some fried rice with fried tofu and broccoli, and even though it sounds like the most boring food on the planet, it was... amazing. I am not exaggerading if I say it was one of the best meals I have ever had. Real surprise.
We stayed at some hotel next to the lake. Arriving later in the evening and leaving soon in the morning I had no chance to actually see it during a lighttime, but in the dark it looked so.. creepy. Place to shoot a horror at. To kill somebody at. Just it had this look. I mean I liked it but the place was just.. look at the pic and ask yourself!
Saturday was the race day. Swimming in wetsuit for the first time this season for me but luckily I still know how to swim in one so 1500m weren't such suffer for me. I was leading by quite a lot but my first-ever non-draft bike ride was about to come.. 40k by myself on time trial bike (which is bit different to normal road bike) I have been riding only two weeks prior to the race but what doesn't kill you makes you stronger right? I survived and enjoyed the views of fall Virginia. I maintained a comfy lead so I didn't mind the run in the hills so much. Then finish line, a dab... and yeah, second win in a row!
After the race we went to this cookout that parents of one of the kids prepared for us. I am not sure I have ever experienced something like that. It took place at this nice wooden cottage hidden in the forest with a view on the lake. And there was SO. MUCH. FOOD. Unbelievable amount of food. Beside all the kinds of meat on the grill we could get cheese, vegetables, fruits, chips, salsa, salads, pasta, cookies, cookies, cookies, more kinds of cookies, water, coke, Gatorade.. they even had wonderful quinoa vegetarian hamburger patties. I felt blessed to get such great food after the race. Me and other internationals just felt like in American movie we saw on the TV as kids. Many parents came to watch their kids as well so then we all shared this beautiful food and time together. It was definitely one of the prettiest afternoons here so far.
předzávodní úsměvy
pre-race smiles
tak kde je mrtvola?
where did the murder take place?
šlofík před závodem není nikdy špatný nápad
well taking a nap before a race is never bad idea
někde v lesích
lost somewhere in the forest
pozávodní úsporný režim
post-race-not-able-to-move mode on
5.11.2016: Women's Collegiate Triathlon National Championships, New Orleans, Louisiana (sprint - 400m plavání, 20km kolo, 5km běh)
November 5, 2016: Women's Collegiate Triathlon National Championships, New Orleans, Louisiana (sprint - 400m swim, 20k bike, 5k run)
Vyrazili jsme ve středu na 1200km dlouho cestu autobusem, projeli Jižní Karolínou, Georgou, kouskem Alabamy a přespali zde v hotelu v městě Montgomery. Druhý den jsme pokračovali přes Mississippi a nakonec nás přivítala Louisiana Ludvíka XIV.!
Taky bych tu ráda poděkovala našemu trenérovi Sonnimu za jeho výběr restaurací na obědy a večeře. Poprvé jsem jedla v Jason's Deli, Panera Bread, Mellow Mushroom a v Chick-fil-a a to je, myslím, na jeden výlet docela slušný seznam. Všechny byli naprosto super, teda až na Chick-fil-a, kde se prodává všechno jídlo s kuřetem, a to mi jako vegetariánovi prostě přišlo o trochu méně super.
Závod byl v sobotu. Větší vlny přiměly organizátory, bohužel pro mě, zkrátit plavání z 750m na 400m. Přeběh z plavání do depa měřil téměř kilometr, nikdy jsem takhle nekonečný přeběh nezažila. Kolo i běh byli většinou placka, jen teda na běhu byly zajímavé pasáže po trávě a nebo výběh a seběh přes protipovodňové zábrany. Trochu přespolák.
Plavání mi vyšlo skvěle a z vody jsem vylézala první. Chvíli jsem jela sama vepředu na kole, načež mě dojely tři holky a nastolilo se dost ostré tempo.. mé nohy skomíraly při každém pokusu některé z holek odjet nám ze skupiny, až jednou jsem, a pořád se za to stydím, odpadla a všechy tři holky mi ujely. Totálně nesnáším když odpadnu ze skupiny při cyklistice a teď se mi stalo už podruhé za sezónu. Musím na tom zapracovat... Byla jsem docela naštvaná, nicméně aspoň jsem zkusila mít dobrý běh, jednu holku jsem předběhla a Jossie z mého týmu předběhla mě, takže jsem nakonec skončila čtvrtá.
Co k tomu říct? I když jsem mohla dopadnout lépe kdybych neodpadla na kole tak stejně vím, že ani můj běh ten den za moc nestál. Možná se tři měsíce tady na mě opravdu podepsaly a se svým nynějším 'spraveným' tělem jsem nepředvedla to, na co mám natrénováno. Náš Queens tým skončil druhý za našimi největšími rivaly z ASU (Arizona State University). Mohly jsme být smutné... ale já jsem byla šťastná za náš skvělý holčičí tým. Celý víkend jsme se všechny navzájem podporovaly a pomáhaly a to je přece nejdůležitější. Příští rok bude náš!
Last but not least race was Collegiate Nationals in New Orleans, Louisiana. Firstly I need to say I completely felt in love with New Orleans and can't wait to come back one day. Only watching the city from the bus window when arriving made me already so excited. Then palms everywhere, little bit creepy and rust and damaged infrastructure, long channels surrounded by simple, wooden houses, ocean.. and then a visit of French Quarter after the Saturday's race and my love for magical New Orleans was official.
We set off Wednesday for almost 1200km long bus ride, passed South Carolina, Georgia, part of Alabama and slept over in Montgomery. Next day the trip went on as we got through Mississippi and finally, Louisiana of Louis XIV, here we go!
Here I want to thank to our coach Sonni for taking us to so many different places to eat. I got to try for the first time Jason's Deli, Panera Bread, Mellow Mushroom and Chick-fil-a, and this is quite good score for one trip I think! I was excited about all of them beside the Chick-fil-a since all they had was chicken and I am vegetarian so.
Race was on Saturday. Choppy waves persuaded the organizators to shorten the swim from 750m to, sadly for me, only 400m. Swim was followed by almost a one k run to transition, maybe longest one I have ever experienced. Both bike and run courses were flat, even though there were interesting parts on the run as a long stride in the grass or running up and down the flood barrier. Little taste of cross-country.
Swim went great for me as I led out of the water, then I held my gap onto the bike, but I got caught by three other girls. The pace was tough and I struggled almost every time some girl tried to attack. And, eventually and I feel still ashamed of it, I got dropped. I completely hate getting dropped on the bike and it happened to me second time this season. I definitely need to work on that. I was pretty frustrated and still tried on the run, passed one girl and Jossie from my team passed me, so I finished fourth overall.
What to say? I might have had better race if I didn't get dropped but I felt my run wasn't the best one that day either. I might have been too chabby after three months in the States to show the best of me. Our Queens team placed second behind our biggest rivals, the ASU (Arizona State University). We might have been sad but.. I was still so happy to be part of our beautiful girl's team. We all showed so much support and camaraderie to each other so it made my heart feel content. Next year will be ours for sure!
nepamatuju si, že bych byla takový tlusťoch při odjezdu z Prahy! Ach jo
well I don't remember being so chabby when I was leaving Prague! Eeeh
brm brm
race mode on
pozávodní vzlyky a úsměvy
post-race mode on
veselá Terka po asi deseti kilech mac and cheese (místní typicky jižanské jídlo, takové zmatlané těstoviny se sýrem) s trofejí pro čtvrtého a s oceánem v pozadí
happy Terka after eating tons of mac and cheese with trophy for fourth lame and notice the pretty ocean in the background!
krása přístavu v New Orleans
beauty of harbor in New Orleans
měl někdy nějaký sportovní tým lepší týmovou fotku?
has any team ever had a better team picture?
unavená tentokrát i před závodem
me being tired even before the race
Tak tohle byl konec mé triatlonové sezóny pro rok 2016. Už teď se nemůžu dočkat na tu následující. Začnu závodit pravděpodobně tady ve státech někdy na jaře, pak se přesunu na léto zpátky do Evropy a možná budu závodit v německé triatlonové Bundeslize, pak nějaké České poháry v triatlonu, Evropské poháry, snad i Světové poháry a... uvidíme. Nechci si dávat moc velké cíle a pak být zbytečně zklamaná. Nejdůležitější je být zdravá a bez zranění a vše ostatní je jen jtřešnička na dortu!
Doufám, že máte všichni krásný podzim
Hezký čtvrtek přeje
Terka
So that is wrap for the 2016 triathlon season. I already can't wait what the 2017 will bring. I will probably start racing here in the States in the spring, then move back to Europe for summer and might be racing in German Bundesliga, then Czech Cups, European Cups, hopefully World Cups and... we will see. I don't want to be too ambitious so I don't have to be disappointed later. Staying healthy and injury-free is my number 1 goal and everything else is just a sweet cherry on a cake!
I hope everybody is enjoying their fall time!
Wish you nice Thursday
Terka
ahoj terko, já myslela, že nemáš ráda sýr a že jsi masožravec. jsou to ale novinky. tak čau, míša
OdpovědětVymazatTaky je to uz nejakej patek co jsme spolu jezdily na soustredeni a nemusela jsem syr! Uz se mi zmenily chute asi :D
Vymazat