Tereza Zimovjanová: 2016 World Champs in heaven

Mistrovství světa v triatlonu do 23 let 2016, Cozumel, Mexiko
2016 World Triathlon under 23 Champs, Cozumel, Mexico

Ach Mexiko... Mexiko Mexiko Mexiko. Už chápu, proč se zpívá "všichni jsou už v Mexiku, uahuahua, já taky jdu," poněvadž Mexiko je nejlepší!

Ahh Mexico... Mexico Mexico Mexico. I understand now why we have this song in Czech with lyrics like "everybody is in Mexico, uhahua, I am coming as well," because Mexico is the best!

Letošní mistrovství světa v triatlonu se konalo na krásném mexickém ostrově Cozumel. Oproti dalším českým triatlonistům jsem měla docela výhodu, poněvadž jsem strávila významně kratší čas cestováním. Letěla jsem přímo z Charlotte, kde teď bydlím, do Cancúnu (cca 3 hoďky), který je od Cozumelu jen kousek.. alespoň na mapě. Z Cancúnu jsem totiž ještě musela jet autobusem do dalšího města (cca hodina a něco), kde jsem se odtáhla s kolem do přístavu (moje taška na kolo nemá kolečka, takže to byl poměrně dlouhý kilometr a půl), a nakonec převoz na ferry přes moře směr ostrov Cozumel (zase asi hodinka). Kdyby to všechno nebylo tak romantické, tak by mi tolik přestupů asi vadilo, ale v takovém počasí a v tak krásné zemi se vážně nemůžete stresovat, nebo být dokonce naštvaný.

Přiletěla jsem v úterý a závod se konal v pátek v 7:30 (!!!) ráno. Časový posun jsem měla jen hodinu, to byla docela výhoda (ostatní Češi měli posun sedm hodin, uf). Myslela jsem si, že z Charlotte budu docela aklimatizovaná, vzhledem k tomu, jaké tu bylo v té době teplé počasí, ale Cozumel mi nastavil novou laťku vlhkosti i vedra. Při našem závodě byla neuvěřitelná 95% (!!!) vlhkost, a při běhu už začínalo dost pálit slunce, což byla docela zabijácká kombinace. Ani při plavání jsme se neochladily, poněvadž moře mělo okolo 28 stupňů. A při startu v 7:30 ráno nebyla zima, ale bylo už k třiceti stupňům, ale taky zase abych nekecala.

V pátek jsem tedy nekřesťansky brzo vstala a vydala se na start závodu. Klasické předzávodní procedury, pak řazení na start, k tomu nádherný východ slunce, tyrkysové moře.. A pak start! a už jsme byly ve vodě. Neplavalo se mi nijak extra dobře, nechytla jsem pár uprchlíků vepředu, ale měla jsem aspoň dobrou pozici v balíku. Nicméně, plavu, a najednou vidím, že pár holek plave trochu jiným směrem, než zbytek balíku, takže jsem trochu znervózněla - neměly jsme k té další bójce taky plavat? Navíc den předtím diskvalifikovali Kaldu (Jirku Kaluse) za to, že neobeplaval bójku, což mě dost nakouslo a asi rozhodlo, tudíž jsem opustila balík a vydala se k jedné bójce navíc.. a zaplavala si asi o 50-100m navíc. Když jsem vbíhala do depa, bylo mi už jasné, že jsem udělala asi blbost, navíc byl dost nezvyk, brát si kolo z depa skoro jako poslední...

Na kolo jsem teda vyjížděla docela nešťastná. Depo (i pak to druhé) jsem měla ale dobré, což mě aspoň malinko povzbudilo... Jela jsem sama, pak ve dvojici, pak ve trojici, a nakonec v šestičlenné skupince. Vepředu jsme se střídaly jen já a Japonka, takže to bylo jak ve dvou. Posbíraly jsme hlavně holky, které spadly na trati, ta byla dost technická a před startem ještě trochu pršelo. O tom, že bych odstoupila, jsem nepřemýšlela, i když z mé pozice se toho už moc vybojovat nedalo.. což se mohlo zdát demotivující, nicméně jsem rozhodla to vzít aspoň jako fajn výlet na kole... a pak jako fajn ranní běh. Vedro už začínalo být neúnosné, takže jsem ocenila ledovou vodu na každé ze čtyř občerstvovacích stanic na 2,5km okruhu běhu. Pár holek jsem sběhla, další už měly velký náskok z kola, takže tak. Skončila jsem 24.

Když vezmu situaci, ve které jsem byla po plavání, tak to není tak špatný výsledek. Když si vezmu svojí situaci před závodem, tak jsem samozřejmě trochu zklamaná. I když jsem měla startovní číslo 31, po 10.místě na akademickém mistrovství světa ve Švýcarsku s obdobnou konkurencí jsem si i tady věřila na top deset.. ale holt, nevyšlo to. Chybama se člověk učí.. já snad taky. Moc mě to mrzelo, ani jsem nevěděla, co si mám po závodě myslet, ale docela fajn jsem si popovídala s naším reprezentačním koučem Janem Řehulou, tak jsem se docela uklidnila a... nastavila kurz směrem na další závody.

Tento závod je jen jedním z mnoha, které (snad) v životě absolvuji, a je škoda, že to zrovna byl ten nejdůležitější v sezóně.. Ale nechci z toho být nějak na dně. Těším se na další závody, další sezónu a další mistrovství světa. Příště se budu snažit zase o trochu víc, budu toho mít snad i v hlavě o trochu víc, v nohách o trochu víc. A věřím, že to dopadne lépe.

Navíc, bylo skvělé shlédnout/potkat se s tolika výbornými triatlonisty a trenéry. Chvíli po závodě mě Honza Řehula představil Jamiemu Turnerovi, trenérovi mimo jiné olympijské vítězky z Ria Gwen Jorgensen, tak jsme si všichni tři dobrých dvacet minut povídali. Co k tomu říci, bylo mi nesmírnou ctí poslechnout si slova a rady tak milého, sečtělého člověka. Měla jsem radost, že jsem se s ním setkala a navíc s ním mohla i mluvit. Navíc, když budu někdy v Austrálii, tak prý mohu s jeho skupinou trénovat - wow, ani jsem nevěděla, co na takovou pobídku říct.

Gwen sice nezvítězila, ale i tak bylo dost "vzrůšo" sledovat sobotní závod žen. Floru Duffy jak vyhrála, či naší Vendy, jak díky skvělému běhu brala šesté místo. Byla jsem plná adrenalinu, a to jsem se jen koukala! Gwen jsem po závodě potkala a poblahopřála jí. S mojí kamarádkou Romčou Gajdošovou ze Slovenska, která závodí ve stejné kategorii jako já, jsme potkali bratry Brownleeky (1. a 2. z Ria) a i třeba Maria Molu, když jsme zrovna obědvaly u moře.. Triatlonisté na každém kroku. Mužský závod jsem již bohužel nestihla, musela jsem zpět do Charlotte a do školy, ale záběry z finiše tohoto závodu doslova obletěly svět.. Triatlon je krásný a těžký sport!

Nevím, jestli jsem někdy byla na hezčím místě a jestli jsem při nějakém jiném závodě načerpala tolik inspirace a radosti, ale řekla bych, že tohle byl zatím můj nejlepšejší triatlonový výlet. Znova jsem se ujistila, že tento sport zbožňuji a chci se mu věnovat a dotáhnout to v něm co nejvýše.

Teď mě čeká ještě pár podzimních triatlonů tady v USA za náš univerzitní tým, ten první už tento víkend.. Nemohu se dočkat! Nové prostředí, nové soupeřky, nová atmosféra, zase nové zkušenosti, zážitky, všechno.

Doufám, že se máte kdekoliv na světě fajn! Tady v Charlotte je fajn, nicméně začal podzim a teploty už občas klesnou pod třicet stupňů, tak snad nezmrznu.
Pa! Terka

P.S.: Mexiku samotnému jsem se rozhodla věnovat příští článek, protože je toho tolik, že mi je líto to nacpat vše do jednoho. Nicméně, už teď vám můžu prozradit, že není lepší místo na dovolenou, než Cozumel! Chorvatsko je samozřejmě Chorvatsko, to jako správný Čech chápu, ale Cozumel má podle mě velký potenciál.

P.P.S.: výsledky tady

2016 World Triathlon Champs took place at beautiful island of Cozumel in Mexico. Czech team had quite long way to Mexico, so it was nice for me that I had it from Charlotte relatively 'close'. I flew Charlotte to Cancún (approx. three hours), as Cancún seemed quite close to Cozumel, at least on the map.. I had to take bus from Cancún to another place (that took like an hour), where I walked around one kilometer to the ferry (that was pretty long kilometer since my bike bag doesn't have wheels) and last was ferry across the sea to Cozumel island (almost one hour again). If it all wasn't so romantic, I guess I would be bit angry about the quite complicated travel, but in this weather and in such wonderful country you can't really get stressed out or angry.

I got to Cozumel on Tuesday and race was on Friday at 7:30AM (!!!). I had just one hour time difference and that was quite nice (rest of my Czech teammates had 7 hours difference). I thought I would be quite acclimatized from Charlotte, since the weather here was quite warm, but Cozumel was another level of hot and humid. During our race we had unbelievable 95% (!!!) humidity, and it was even worse with the sun shining quite strong at the time of the run. Even the swim was warm since the sea was around 28 degrees Celsia. And at the time of the start at 7:30AM it might have been already getting close to 30 degrees Celsia, I am not sure but it is quite possible!

So I woke up too for me early on Friday and went to the race start. I went through the all prerace procedures, then lining up, beautiful sunrise in the background, turquoise sea... And then start! and we jumped in the water. I felt bit strange swimming and I didn't catch few girls getting away at the front, but at least I had quite nice position in the pack. However, I swam, and then I saw some girls swimming to another buoy, going different direction than the rest of the pack, so I got a little bit nervous - were we supposed to swim past this buoy too? Moreover, the day before one of my Czech teammates got disqualified for not passing a buoy, which was the decisive and I decided to leave the pack and swim to one more buoy.. and that might have been about 50-100 meters extra. When I was running up to the transition, I was already quite sure I made a stupid mistake, and it was also strange to be one of the last to get the bike...

Thus I was bit unhappy at the beginning of the bike ride. Transition (and the second as well) went quite smoothly, which was at least a little bit mentally helpful. I was riding by myself, then with one girl, with two, and then with five girls in total. However, just me and one Japanese kept changing on the lead, so it more resembled a just group of two. We were picking up mainly girls who felt on the course - it was quite technical and it had rained just before the start. I never thought about quiting the race, even though my position was quite frustrating and slightly demotivating... but I decided to at least take it as a nice bike ride. And then nice morning run. The heat was getting crazy and I was happy to get cold water at each of the four aid stations on the 2.5km loop. I really appreciated all of them. I caught few girls but then many of them had such gap on me from the bike and so that was it. I finished 24th.

If I consider my situation after the swim, the result is not such disaster; if I consider my situation before the World Champs, then the result is quite dissapointing. I had start number 31, that is true, but after 10th place at the World University Triathlon Champs with comparable competition, I was thinking about top ten here as well.. however, it was not that day. People learn from mistake and I hope I will as well. I was quite upset after the race, not sure what to think, but then I had nice talk with Czech national coach Jan Rehula, so I calmed down and...started looking forward to the next triathlons.

This race is just one of many I will be (hopefully) able to do in my life, and yeah it is shame that it was the World Champs, the most important race of the season.. But I do not want to feel down from it. I am looking forward to next races, next season, next Worlds.. I will try a little bit more next time, I will be smarter and in better shape (I hope!). And I will get some better result, I believe.

Moreover, it was great to see/meet so many excellent triathletes and trainers. After my race Jan Rehula introduced me to Jamie Turner, trainer of 2016 olympic gold medailist Gwen Jorgensen, so we all chatted for nice twenty minutes. It is simple to reflect on that, it was great pleasure to hear words and advices from such a wise, nice man. I was happy to meet him in person and moreover to talk with him. And, finally, if I come to Australia, I can join his group for training, if I want to - that really left me speechless.

Gwen did not win but it was still very exciting to watch the women's race, see how Flora Duffy got the title or our Czech Vendula Frintova took thanks to a great run the sixth spot. I was full of adrenalin even though all I did was watching a race. I met Gwen after the race and congratulated her. Me and my Slovakian friend Romana Gajdosova, racing the under 23 category with me, bumped into the Brownlee brothers (first and second from Rio) but also met Mario Mola when we were having lunch at the same restaurant next to the sea. Triathletes everywhere! I had to leave back to Charlotte for school so unfortunately I missed the men's race, but the video of final meters became pretty viral on the internet.. Triathlon is beautiful and tough sport!

I am not sure I have ever been to a more beautiful place and have ever gained so much inspiration and happiness from a race event.. I dare to say this was my favorite triathlon trip so far. I asured myself again that I love this sport and I want to continue racing and reach the highest peaks.

In the fall I will race a few races for my college team here in the States, the first race is already this upcoming weekend! I cannot wait. New environment, new racers, new atmosphere, new experiences again, memories, everything.

I hope all of you, whereever in the world, have a good time! I have good time here in Charlotte, however, it is fall and the temperatures are getting now under 30 degrees, so I hope I will not freeze.
See ya! Tereza

P.S.: I will write an article about Mexico itself, since there is so much stuff to write about and I would be bit sad to put it all in once. However, I can tell you for sure that there is no better place for vacation than Cozumel! I loved it here haha.

P.P.S.: results here