I am actually not doing a triathlon, I am just travelling across the Europe...
První byl na řadě bulharský Burgas ležící u Černého moře. Mistrovství Evropy do 23 let se zde konalo v půlce června a mě to přišlo jako nádherný výlet/služební cesta, nevím, jak to má sportovec nazvat. Počasí bylo v porovnání s ČR neskutečné, teploty vysoko přes 30 stupňů a vydatné sluneční paprsky po celý den. Navíc se mnou jel i přítel/trenér Dan, takže jsem si vše mohla vychutnat i s jeho doprovodem...
Ze všech tří destinací se mi v Burgasu líbilo asi nejvíce. Dobré a levné jídlo, šopský salát, nádherné moře, výhledy, město se zvlášním kouzlem, někomu přišlo rozbořené a staré, mě zase takové surové a své. Malilinko jsem si i oprášila svojí ruštinu. Písečná pláž, poslední den obří vlny v moři, takže jsme zkoušeli surfovat s vlastním tělem, pořád teplo, dlouhé vyhřáté večery, opravdu rozsáhlý krásný park hned u moře (a hned před hotelem), nekonečná cyklostezka podél pláže.. Já ani nevím, co se mi tam nelíbilo. Navíc super parta českých reprezentantů, takže se mi ani moc nechtělo zpátky.
A závod? Místo klasicky olympijského se jel kvůli teplu a nevoli místních úředníků pouze sprint, což nám bylo oznámeno dva dny před závodem. Plavání v menších vlnách, vylézala jsem asi 6., téměř sto schodů k vyběhnutí po cestě do depa, které mi při závodě přišli jednodušší, než předchozí den při procházce. Na kole jsme se v posledním okruhu téměř všechny sjely, takže o vše šlo na běhu, který se mi docela povedl, 18:13 je na 5km na mě hodně slušné... A nakonec 13.místo. Byla jsem spokojená a Dan taky.
Firstly, me and Daniel went to Burgas in Bulgaria for under 23 European Triathlon Championships. It was nice to have Dan there with me so we could both enjoy such a beautiful place. The weather was really sunny and warm with temperatures over 30 degrees Celsia. Just a really nice trip in the middle of June.
Out of the three places I think I liked Burgas the most. Tasty and cheap food, Shopsky salad, beautiful sea, views, city with a special magic - for somebody too old and destroyed, for me simply raw and unique. I also got to speak my bad Russian a bit. Sand beach, and last day enormous waves in the sea, so we did a bit of body surfing, warm weather all the time, long warm evenings, a huge park next to the sea (nice for running!), a long bike path among the beach.. I actually do not realize what I might have not liked about the city. And we were a nice group of Czech triathletes, I had a nice time with all the guys and wished the trip lasted longer.
And the race? It was a sprint distance instead of olympic one due to the extremely hot weather and unwillingness of local bureaucracy, and the officials told us just two days in advance. Great. The swim was ok, sea was kind-of calm, little waves, and I was getting off the water at sixth, then almost hundred! stairs up to the transition, and fortunately it felt much easier then during a walk a day earlier. On the bike almost all girls got into a one group in the last lap so run was the decisive. I ran 18:13 5k, that is pretty nice for me and it resulted in 13th place. I was satisfied and so Daniel was.
beach life v Burgasu... totální pohoda
beach life in Burgas... complete chill
můj boyfriend se mě snaží unést
my boyfriend trying to kidnap me
gangstas
jinak je česká triatlonová reprezentace v pořádku, jen jsme pózovali na místní suprcyklostezce
otherwise the Czech Triathlon Team is completely normal, we just decided to pose on the wonderful cycling path
já a Romča po závodě! Romča 8. + já 13. = spokojené Československo
me and Romana after the race! Romana 8th + me 13th = happy Czechoslovakia
přežívám
survivin'
O týden později se konalo mistrovství Evropy v aquatlonu ve francouzském Châteauroux. Jeli jsme autem, což se chvílemi zdálo jako nekonečná cesta. V Česku bylo tou dobou tropické vedro, ale Francie nás přivítala teplotami okolo 20ti stupňů a deštěm. Závod byl pro mě spíš rozporuplný; na plavání jsem se cítila dobře, ale čelo závodu mi úplně uplavalo, potácela jsem se někde okolo prostředku pole. Na druhou stranu jsem měla opět super běh, a celkově to stačilo na 5.místo a 1.místo v kategorii do 23 let. Takže jsem mistryně Evropy do 23 let pro rok 2016!
Ve Francii jsem byla jakoby poprvé. Dvakrát jsme s rodiči byli na dovolené na Korsice, což je ostrov patřící Francii, nicméně místní se nám spíš snažili vštěpovat, že oni nejsou Francouzové, ale Korsičané, a nejraději by se odtrhli. Těšila jsem se na všechny ty echt francouzské věci: na dlouhé jezení (u snídaně jsme vydrželi vždy okolo dvou hodin), do Carreffouru (miluju Carreffour, ten byl na Korsice taky, a v Châteauroux naštěstí taky), na divný francouzský jídlo (koupila jsem domů kaštanovou pomazánku), divnou francouzskou řeč (aneb slyšela jsem nejlepší zkomoleninu mého jména ever.. Simovženová!). Francie byla ještě víc francouzská, než ostatní říkají a než si můžu představit, takže za mě spokojenost!
Next stop was European Aquathlon Championships in Châteauroux, France. We drove the whole way by car and that was time-to-time a doubtful decision since it was taking forever to get there. The weather in Czech Republic was tropical these days, over 30-35 degrees Celsia, but France welcomed us with cozy and chilly 20 degrees and rain. The race was like fifty-fifty for me; my swim sucked as I was only able to hold on in the middle of the field and I lost contact with the fastest swimmers, on the other hand my run was really nice again and I finished fifth overall and first in the under 23 category. So I am European under 23 Aquathlon Champion for the 2016!
It was my 'first' time in France ever. I have been to beautiful Corsica twice (island belonging to France) but locals were always trying to explain us that they were Corsicians, not French, and in the best case they would like to become independent. I was looking forward for these typical French things: to spend a lot of time during eating (we spent over two hours at breakfast), to buy stuff at Carreffour (we were buying food in Carreffour at Corsica and there was fortunately Carreffour at Châteauroux too.. I just love Carreffour), to eat strange French food (I got home a chestnut spread), to hear strange French language (I really heard the best pronounciation of my name in the hotel. Hard to describe but trust me I was confused and could not work out that the word could have been my surname). France was even more French then people had been telling me and more then I could have imagined, so I was satisfied with such a trip!
no nekupte to!
when you say "Blé" during eating in Czech Rep., it means you are commenting something as completely disgusting. Funny to find food call like that. Sure I would buy that
Châtearoux
já a medaile <3
me and the medal <3
kdo nemá medaili, není Čech!
who does not have a medal is not a Czech!
Poslední (zatím) zastávkou bylo v půlce července Maďarsko a to Tiszaujváros, menší město nedaleko Miskolce. Zde, v takové docela 'končině' či 'totální zapadlině', se tradičně koná Světový pohár v triatlonu. Poněvadž to není daleko, rozhodli jsme se tam s Danem vydat na zkušenou. Nejzajímavější na tomto výletě byla asi naše cesta tam: já, Dan, a Honza Volár (další český triatlonista) jsme nočním vlakem dojeli v ranních hodinách do Košic, kde jsme strávili den s mojí kamarádkou Kačkou (která se o nás moc hezky postarala :)), prošli jsme si centrum Košic a najedli se ve výborný veganský restauraci, jezdili tramvají s kolama, což je v Praze nepředstavitelný problém, a vypili si čajík u Katčiné babky. Odpoledne nás pak Kačky táta dovezl do Tiszaujvárose... Takže cesta ač na pohled dlouhá a strastiplná, byla naopak o.k. dlouhá, ale nanejvýš příjemná.
Závod se jel ve dvou kolech: v sobotu dvě semifinále, a v neděli finále o třiceti startujících. Postup do finále nevypadal úplně beznadějně, ale! Plavání jakštakš, jen tak tak jsem stihla první skupinu na kole, ale byla jsem v ní. Kolo byl masakr. Docela jsem byla schopná jet v tempu ostatních holek, ale v zatáčkách, když sprintovaly, tak už jsem to moc nezvládala.. A tak jsem odpadla. Na běhu jsem měla ještě šanci se do finále probojovat, nicméně jsem vběhla do cíle o kolo dřív, sedla si, jedla meloun, popíjela vodu, až po nějaký době ke mě přiběhl organizátor - one more lap! Ehm, takže jsem to nějak došoupala do konce, naštvaná, že jsem se takhle blbě připravila o postup... Radši jsem se teda smála než mračila. Tak příště to snad bude lepší.
And next stop was in the middle of July in Tiszaujváros, Hungary. This is a little city close to Miskolc, third biggest city in Hungary. And here, in kind-of hole, a World Cup in triathlon takes annualy a place. Since it is quite close to Czech Rep., me and Dan decided to go there and gain some experiences. The most interesting thing about the trip was our journey there. Me, Dan and another Czech triathlete Jan Volár took a night train from Prague to Košice (Slovakian city), and there my friend Kačka took care of us for the whole day. We had a wonderful lunch in some vegan restaurant in the center of the city, travelled through the city with bikes by a tram (that is an unbelievable problem in Prague, to have a bike on a tram), and drank a tea with Kačka's grandma. Later in the day Kačka's dad Imro took us by car to Tiszy. That was a long journey to get there, but really enjoyable with such a company!
The race has a special format: semifinals on Saturday and top 30 triathletes race in finals on Sunday, both days a sprint. To get to final seemed quite OK, but... My swim in the race was so-so, but I made it to the first pack and that was nice. The pace on the bike was really tough and unfortunately, I was not strong enough to stay there with the girls, and dropped. I still had chance on the run to make it to final, but I ran into the finish line after two laps.. Instead of after three laps. I literally sat down there, got melon, water, towel, and maybe minute-two minutes later a referee sprinted to me asking if I did three laps. I was really upset and got back on the course to finish one more lap. I rather jogged, but decided to smile instead of cry. So next time I hope to do better than that.
česká výprava v Uhrách
Czech trippin' in Hungary
i po tomhle supr závodě! I <3 TRI
even after such a race! I <3 TRI
Tohle byly mé tři červnovo-červencové výlety za závody. Už se těším na další! Tak si všichni užívejte krásného léta...
Terka
That was my June-July travelling. I am lookig forward to get another racing soon! So everybody enjoy a beautiful summer.
Terka
Žádné komentáře:
Okomentovat