sprint triatlon (0,75-20-5)
Czech Triathlon Cup in Jablonec nad Nisou, 29.8.2015
sprint (0,75-20-5)
Po minulém víkendu si můžu odškrtnout, že jsem absolvovala svojí 3.triatlonovou sezónu. Sice stejně jako v té 1. znamená absolvovaná sezóna jeden jediný závod, ale nyní to považuji za jednu z nejradostnějších věcí v poslední době.
After last weekend I can write checked! - I have just made my 3rd triathlon season. It is true that this season (also like the 1st season) contens only 1 finished triathlon race, but now I am considering it as a one of the happiest things in last weeks.
Koleno se v předcházejícím týdnu zklidnilo, takže jsme s Danem naplánovali, že pojedeme do Jablonce společně s mojí sestřičkou vlakem (s vidinou nekonečné cesty, když vlak jede 3,5h a bus 1h). A v 1 hodinu v sobotu ráno, když jsem přišla z brigády, jsme zjistili, že vlak má výluku (ten první a dokonce i ten navazující!), takže následovalo překvapivě bezvýsledné volání na infolinky autobusových společností, jestli nám vezmou kolo do autobusu.. Alespoň ve vaku. Nic jsme se nedozvěděli, takže jsme to riskli a v 10 stáli na Černým Mostě smíření s tím, že to kdyžtak otočíme domů a já závodit nebudu - a pak měli štěstí na řidiče, který mi vzal kolo (Dan cestování s kolem na závod vzdal) a taky nám prodal 3 lístky na stání. Dík!
Takže, po malém dobrodružství na začátku jsme šťastní prošli Jabloncem na start (po cestě se zastavili v úplně úžasné cukrárně.. U Krtečka nebo tak něco), pokusila jsem se trochu rozhejbat, pochopit kudy z/do depa (s tím se stresuju fakt před každým závodem), nandat neopren.. A pak start!
Z vody po plavání jsem vylejzala 1., i když to určitě nešlo tak lehce jako obvykle. Náskok jsem si moc neudělala, v depu jsem to přežila a na kolo naskakovala mezi prvníma.. Ale prasklá gumička mi zajistila asi nejdelší naskakování na kolo v historii triatlonu, takže mi Petra i Jitka i další holky stihly ujet. Chvíli jsem přežívala s Romčou Gajdošovou, ale moc mi to nešlo.. a tak jsem se radši zapojila do skupinky asi 6 holek a trochu odpočívala. Děkuju mému kolu, že to se mnou přežilo, protože jsem byla ráda, že jsem z něho nespadla úplně. Jablonecká trať, kterou jsem si představovala velmi mylně jako rovinatou, byla naopak vyloženě kopcovitá.. Další depo a pak běh a velká neznámá.. A hezké překvapení, když po 33 minutách umírání na kole jsem uběhla necelou pětku v kopcích jen o minutu pomaleji, než nejrychlejší. A pak ještě ten příběh, jak jsem 50m před cílem blbě zatočila a mezitím mě předběhla jedna holka, se kterou jsme se přetahovaly o 4.místo... Ale tak, ani mě to tak nenaštvalo. Protože.. Dokončila jsem první letošní triatlon!
A co jsem dostala? Páté místo, radost, 500kč (takže zpátky startovné), ještě vetší radost, když jsme nazpátek nemuseli busem (ale autem!) a prostě pocit zadostiučinění, že jsem to přežila a zvládla!
Teď dál asi zkusím v sobotu Lívančák (velmi důležitý a můj oblíbený běžecký závod na 2 míle ve Stromovce (který jsem zatím nikdy neprohrála, takže doufám, že se v sobotu neztrapním)), pak Žamberk za necelé tři tejdny (duatlon) a pak možná nějaké podzimní přespoláky.. Mám takovou radost z toho, že zase můžu běhat..
Tak přeji všem hezký začátek školy (a ostatním hezký konec léta :))
Terka
P.S. Fotky zase dole
P.P.S. Výsledky <3
Knee decided to calm down so me and Dan were planning to go by train (never-ending travelling choice, while train takes 3,5h and bus 1h), eventually when I came home at 1am on Saturday from my summer job, we found out that the train that we had deicded to take was partially not going.. That meant we couldn't take our bikes on it. Buses usually don't allow bikes and calling at info at 1AM in the morning was suprisingly worthless. I was a bit stressing out so we decided to risk it in the morning, went to Černý Most hoping for a nice bus driver. Happily there was one - and bike in bag was in the boot and me, Dan and my sister Ema got on the bus too. Thank you!
Feeling excited that we made it to Jablonec we went through the city to the start, stopped at wonderful sweet shop.. Just a bit till the start, me wondering how the transition area works (I always have to figure out how it works because I always find it pretty difficult), then me trying to get into wetsuit.. And then, start!
Swimming went ok, I got 1st out of the water but with no gap. It seemed not as easy as usually though. Transition ok, then getting on bike - catastrophy! The slowest one in the history of triathlon, I lost a few girls, then I tried to survive with Romana Gajdošová but it was pretty hard for me, so I rather stayed in a group of 6. After 33 minutes of dieing on bike (yeah the course wasn't so flat - basically, it was a hilly course) I had 5k run - not sure how well could I run - but actually my time was just 1m behind the best 5k time, and that really suprised me - and made very happy. There is a little story how I made wrong turn at 50m to go and one girl passed me, but satisfsction from 5th place made me forget this very soon.
So what did I earn? Joy, 500 czech crowns (that means I got starting fee back). We also got a lift back to Prague (wonderful) and mainly I got that nice feeling that I made it.
Now I will probably run my favorite 2-miles race on Saturday, later duathlon in maybe 3 weeks and then some fall cross-country running races.. I am so so happy I can run again..
So I wish you all nice start of the school (and the rest of you nice end of summer :))
Terka
P.S. Pics below
P.P.S. Results <3
P.P.S. Results <3
První po plavání. Voda měla přes 21 stupňů, ale stejně se plavalo s neoprenem.
First after swim. Water had more than 21 degrees, but it was still a wetsuit swim.
Posledních 50 metrů. Vzpamatovala jsem se ze špatné zatáčky a ještě to zkusila..
Last 50 metres. I realized my bad turn and then still tried a bit..
Jediná nemám zvedlou ruku. Holt to vyčerpání... (vlastně koukám, že jsem i zavřela oči.) Všimněte si, jak máme hezky obě s Petrou nohy do O.
I am the only one without the hand in the skies. Yeah, this complete exhaustion.. (eventually I think my eyes are closed too.) Look at my and Petra's legs - both having O shaped ones.
Dan byl nadšený (stejně jako já nebo možná i malinko víc), že jsem závodila - dokonce mi to i napsal na startovní číslo na památku. :)
Dan was really excited that I raced again (even a little bit more than me!) - so he even wrote it down on my starting number. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat