Na Floridě je krásně, to už jsem možná někdy tady psala. A jako minulý rok, tohle byl pravděpodobně nejhezčí týden celého semestru.
(a taky jsem tu dva víkendy po sobě závodila, mimochodem!)
Florida is amazing, and yeah perhaps I have already told you that before. And same as last year, this week was probably the best week out of the whole semester.
(and yeah, I raced two weekends in the row there, as well!)
Florida, nebo aspoň centrální Florida, kam jsme měli namířeno, je od Charlotte asi deset hodin cesty. Ale naše cesta nebyla úplně jednoduchá. Měli jsme se vejít do auta pět lidí, pět kol, hodně tašek, věcí, a tak... naštěstí jsme jeli opravdu VELKÝM autem. Vlastně jsem asi nikdy nejela ničím větším. A to jsem ještě neměla tušení, že za pár dnů to budu, řídit... taky!
Jedno kolo bylo položený na střeše, dvě v autě, dvě přidělaný vzadu na autě, tašky na střeše a v autě, lidi trochu namáčklý vevnitř. Ale byla to sranda. Až teda na to, že asi první čtyři hodiny pršelo, takže všechny tašky na střeše solidně zmokly. Když jsme se vymotali z Karolín (Severní a Jižní), tak nás přivítala Georgia, a to konečně... bez deště! A pak, šup další stát aka naše finální destinace, Florida.
(taky jsem chtěla říct, že když vjedete do Floridy, tak jste tak v půlce cesty. Půl cesty je Severní Karolína, Jižní Karolína, Georgia, a druhá půlka cesty je jen skrz Floridu. Florida je hrozně velký a hlavně dlouhý stát, a vážně trvá přes něj projet, i jen do cca do půlky, jako jsme to měli my. Nechci si ani představovat cestu do Miami, která je úplně dole, na konci Floridy.).
Florida, or at least Central Florida (that is where we were heading) is about 10 hours from Charlotte. However, our travel was not very easy: we had to fit five people, five bikes, and bunch of bags into ONE car. Thanks god we were travelling by actually insanely huge car, probably the biggest car I have ever sat in. And, at that time, I also didn't know that just in a few days time I will be actually driving it, as well!!
One bike fit on the roof, two behind on a rack, two inside the car, bags inside and on the roof, people squeezed inside. But it was fun. Besides that first four hours when it was raining and all the bags on the roof got soaked. After we finally left the Carolinas (North and South), we made it to Georgia and there was, finally, no rain! And then, the next state and it finally was, Florida.
(Also, I would just like to pinpoint that when you get to Florida it is like half way point, only. Half the way was North Carolina, South Carolina, Georgia, and the second half is getting through Florida. It is just a really big and long state and it takes so much time to get through, even if you go only to the middle of it as we did. I don't even want to imagine how dreadful it would be to drive the whole way down to Miami, which is at the very bottom of the state!)
Do Clermontu jsme dojeli jsme po čtvrteční půlnoci, v pátek se šli podívat do národního parku Lake Louisa, kde se konal náš závod, pak šli na briefing... A pak závod v sobotu. Moc jsem nevěděla, co od sebe čekat. Plavalo se v jezírku s vlnama a aligátorama (viz. značka. Já žádného neviděla, ale pár ostatních mi řeklo, že je viděli, před závodem, vedle v houští. Takže je asi lepší se moc nekoukat, nebo pokud jste tak slepý jako já, tak se ani nemusíte pokoušet) a s neoprénem. To jsem teda trochu nečekala - ze svého úplně nového neoprénu jsem si dvacet minut před závodem ještě sundávala cedulku. Nikdy jsem v něm ještě neplavala! Prostě jsem čekala, že na Floridě bude vedro, takže jsem ho zatím nezkoušela... Ale tak co. Při plavání se mi s ním plavalo vlastně dost dobře a celkově moje plavání ušlo. Navíc, bez útoků aligátorů. Do depa se běželo přes tenhle dřevěný mostek (na fotce)...
...není to krásný? Prostě jak závod v džungli. Naskočila jsem na kolo (to se mi povedlo v závodě asi poprvý v životě), s mojí skupinkou jsme po prvním okruhu ze čtyř sjely první skupinu, takže super. Pak druhé depo, a běh... to jsem myslela, že asi umřu, vedrem, vlhkem, že se vypařím, nebo tak. Bylo možná 23 stupňů, ale to jsou jak jiné stupně! To slunce je tak drsné a silné na Floridě. Holt je to blíž k rovníku. Nicméně, doběhla jsem na desátém místě, což mi nepřišlo vůbec marný! Mohlo to být lepší, asi jako vždycky, ale pocity jsem měla spíš pozitivní.
We made to Clermont just after Thursday midnight, on Friday we went to check out Lake Louisa State Park where the race was taking place, and then briefing.. and finally, Saturday came up and it was time to race. I didn't know what to expect from myself. The swim was in a lake with alligators (check out the sign). I didn't see any but some people said they had seen some in the bushes next to the start line. Well... better not to look, I guess, or if you are as blind as I am then you don't even have to try to look for them. The swim was a wetsuit swim - seriously? - so twenty minutes before the race I was taking off a tag from my brand new wetsuit. I was pretty sure it won't be wetsuit swim at Florida so I even didn't try it on. Great, but somehow the swim in it felt pretty good and I survived. No alligator attacks. Then you ran to the transition on this wooden bridge (on the pic)...
...isn't it super pretty? Like racing in a jungle. I jumped on the bike, successfuly (for the first time in a race, ever, probably!!!), with my group we caught the leading group after lap 1 out of 4, then transition two, and then... run. Well, let's say I was trying not to evaporate. It felt so hot and humid, and even though it said 23 degrees Celsius it felt like so much more! Like different degrees. However, I didn't evaporate and got 10th. Not bad, I thought! It can always be better but it definitely wasn't a bad start to the season.
Po závodě jsem se šla vyběhnout do přilehlého národního parku. Místo dvaceti minut jsem bloudila asi hodinu (započítávám nervové zhroucení ve stylu - achbože, umřu tady s hady a aligátory, proč jsem tak blbá a šla objevovat nový cestičky, proč nemám internet v mobilu, a další takový klasický věty), ale nakonec mi to vůbec nevadilo. Občas není nad to, se ztratit, na tak krásném místě... nevím, jestli to může být někde hezčí, na běhání. Džungle. Žádný lidi (což je v mém případě dobře, nebo špatně?). Vedro. Sluníčko. Nekonečný cestičky... (a naštěstí, 0 hadů! I když prý tu sem tam jsou.)
After the race I went for a cool down jog on the trails in the surrounding national park. Instead of planned twenty minutes I ended up running for like an hour (counting maybe 10 minutes of mental breakdown that I am completely lost and I will die here in the jungle with snakes and alligators, and, why was I so stupid to go explore it by myself, and, why don't I have internet in my phone, and you know just those basic things), but at the end I really had a nice time. Sometimes it is the best thing to just get lost, somewhere, alone, at such a pretty place. And this place really was pretty for running, too - jungle, 0 people (that counts as good or bad for me, actually?), sun, warmth, never-ending paths... (and, 0 snakes. But people say snakes can be there. Uhhh)
For the rest of the week we also trained a little besides resting because of no school. Charlotte at the time was still quite cold and it rained quite often, but here in Florida the climate was great for cycling. Our favorite road was called Flamingo Watching Dr, what a great name for a road. We went for a swim in a National Training Centre in Clermont, close to the place where we were staying. It was nice to swim in an outdoor pool, after some time... almost like at pool at Praha Podolí, at my home pool.
Na běh jsme si jednou šli i prohlídnout a proběhnout 10-mílové kolo (16km) po hlíně... teda, já jsem uběhla asi 7km, v životě jsem neběžela na tréninku asi víc než 14 nebo 15km, a taky by to nebylo tak moudré, běžet to v týdnu mezi dvěma závody! A já jsem teď už hrozně vyzrálý a moudrý člověk, přece.
NAŠTĚSTÍ tu měli značky se zatáčkami, jinak byste se tu určitě ztratili raz dva, takhle uprostřed ničeho a polí a bez jakýchkoliv dalších okolních navazujících cest..
THANKS GOD they had signs here with directions. I feel like otherwise you may get lost so easily in here, in the middle of nothing and fields and when there are pretty much zero connecting paths..
Jeden den jsme se samozřejmě taky vydali na BEACH! (PLÁŽ!) A to přesněji na Clearwater beach, což je jedna z nejznámějších floridských pláží. Ani se nedivím, protože je opravdu krásná. Já a Caitlin jsme si tu šly i zaplavat do moře (lépe řečeno, šly jsme se pokusit neutopit se v obřích vlnách), abychom tak neflákaly to trénování. Mazala jsem se každých 15 minut, a půlku pobytu na ručníku strávila s ručníkem ovázaným přes hlavu (naštěstí mě tu u toho nikdo neatakoval, jak by se třeba stalo u vody v Česku, žejo). Protože březnový floridský sluníčko se nepodceňuje, což jsem se o dost drsnější cestou dozvěděla už minulý rok. Po dvou (dvou!) hodinách na dopoledním (dopoledním!) sluníčku bez opalovacího krému a jen v podprsence jsem se minulý rok tak spálila, respektive ta podprsenka se mi tak vypálila na mých zádech, že to jde pořád poznat, i teď. O rok později. Pořád mám na zádech čáry od téhle podprdy. Nikdy víc.
(a taky, po tom, co mám tenhle semestr předmět "anatomie" jsem si již plně vědoma toho, že opravdu nechci mít rakovinu kůže, a ano, i když tu studuji grafický design, tak si musím vzít anatomii, v Americe se tomu říká "liberální vzdělávání", vygooglete si to!).
One day we also went to the beach, to Clearwater Beach - one of the most well-known Florida beaches and one of the prettiest, maybe, too. Or at least I thought it was super pretty. Me and Caitlin went for a swim, too, in the ocean (or should I rather say we went to try to survive in a huge ss waves), so we wouldn't stay completely training-less that day. I kept putting the sunscreen on every 15 minutes, and maybe half of the time I spent with a towel all around my face (head). Because you cannot underestimate March Florida sun, which is something I learned the tough way last year, when after two (two!) hours on the morning (morning!) sun sitting only in my bra I got so sunburnt that you can see it still on my back, even now, a year later. I still have my bra on my back. Never more.
(and also, after taking anatomy this semester in school I am truly aware of that I really don't want to get a skin cancer, and yeah I am a graphic design major here but I still have to take anatomy class, it is called "liberal education" in the America, google it).
Po náročném válení se u pláže jsme zašli do jedné místní restaurace, která se jmenovala Pearly's beach eats. Byla to taková, mexická restaurace, a musím říct, že lepší mexický jídlo jsem měla ve Státech asi jen v Texasu. Bylo to tak HROZNĚ DOBRÝ! Ale opravdu. Měla jsem burger z černých fazolí a kešu a fety, s mangovo-avokádovou salsou, a s chipsy a salsou (chipsy tu jsou "nachosky", takový ty trojúhelníčky - nevím, my tomu v Česku vždycky říkali "načosky"... nevím, jak se tomu říká teď!). Jídlo to bylo dechberoucí, doslova. Možná jsem měla jen velký hlad z náročného vyvalování se u moře, nevím. Ale celé to místo bylo kouzelné - světýlka na palmách, barevné židličky, neony pivních značek... krásný zakončení hodně příjemného dne. Kéž by každé jídlo chutnalo tak skvěle, a každý den byla taková pohodička.
After exhausting activities of the day consisting of laying next to the beach we went to get food at some local restaurant called Pearly's beach eats. It was a Mexican restaurant and they had truly amazing food. I think the only place I have been to in the US that had better Mexican food was in Texas. Pearly's was so delicious! I got a black bean burger with keshu and feta with mango-avocado salsa and side of chips and salsa - it took my breath away, literally. It was that good. Maybe I was super hungry after being exhausted from laying on my back and doing nothing for most of the day, but it was just so yummy. The whole spot was magical - they had lights on the palms, colorful chairs, neons of some beer companies... what a nice end to a beautiful, beautiful day. That would be great if every food tasted that amazing and if every day was as chilled as this one.
Po necelém týdnu v našem domečku v Clermontu jsme se s pár lidma přesunuli do Sarasoty, kde se odehrával o víkendu další triatlon. Pro mě to byl další kontinentální pohár, a konkurence byla možná podobná jako předchozí víkend v Clermontu. Plavalo se opět v neoprenech (jak je to možný? Nevím!), na kole se pak objížděl kanál, ve kterém se plavalo, a běh opět okolo kanálu, plus mínus. Plavání mi vyšlo možná o trochu hůře než týden nazpátek, ale zase jsem měla super první depo a opět zvládla naskočit na kolo (fanfáry!), a tak jsem se hodně brzy ocitla v první skupince. Nevím, kdy naposledy se mi při triatlonu jelo na kole tak dobře... řezala jsem zatáčky vepředu, rychle, a cítila se fakt dobře. Je to fajn, mít opět sebevědomí na kole, po tom co mě minulý rok srazilo auto a pak v závodě přede mnou spadla holka a já přes ní přeletěla a v obou případech mě čekal otřes mozku. Teď jako by to bylo všecko pryč, a zas jezdím na kole jak zamlada (ha ha). Ne, opravdu. Jelo se mi skvěle a do druhýho depa jsem najížděla snad druhá, takže dost luxusní, na mě. Běh byla trochu menší sláva, ale čas o minutu rychlejší než týden předtím v Clermontu mě potěšil. Aspoň něco - vlastně docela dobrý, posunout se o tolik, za týden. Celkově jsem byla devátá.
After about a week of our stay in a little house in Clermont me and few more people headed to Sarasota for next race. For me it was another continental cup, and the competition was pretty similar like the week before in Clermont. We swam in wetsuits again (seriously? yeah!), then the cycling was around the canal we swam at, and running again close to the canal. My swim was maybe a little worse than the week beforehand, but my first transition happened to be really good again and I jumped on the bike very well again (woop woop!), so I made it to the first group very soon. Then I don't know when was the last time I felt that good on a bike during a triathlon. I was in the front, going actually quite fast through the corners, and just felt overall very good. It is nice to be confident about cycling once again after last year - when a car hit me during cycling and then a girl fell in front of me during a race which both resulted in concussions. Now it feels all quite gone and I am happily riding my bike again, like before. I got to the second transition maybe at second place (that is like, pretty awesome for my standards), and then run... that was a little weaker again. But I ran maybe a minute faster than in Clermont the week before. That is actually not that bad - to improve by a minute, in a week. I was ninth, overall.
Taky jsem zapoměla říct, že závod v Sarasotě byl zároveň mistrovstvím Severní Ameriky do 23 let, a já skončila mezi holkama do 23 let třetí! Jinak výsledky si můžete prohlédnout tady -
Clermont
Sarasota
Actually, I also wanted to mention that the race in Sarasota was under 23 North America Champs, and I got third in there! Anyway, you can check out the overall results here -
Clermont
Sarasota
Pak 11 hodin cesty nazpátek s Jaredem... kde se to stalo. Opravdu. POPRVÝ jsem řídila v Americe auto!!!!! Tohleto obří žlutý (jak můžete vidět na obrázcích na začátku postu), se všemi našemi pěti koly, po dálnici. Taky, na Ameriku dost netradičně, s manuálem! To tu má možná jedno auto ze sta. Možná. Všichni jedou na automatiku. Chvilku jsem si to svištěla, a to je o dost jiné svištění, s tak obřím a těžkým autem - zezačátku mi dost nevycházelo brždění, a takové věci. Pak si to Jared zase přebral zpátky, a já se po zbytek cesty usmívala, že jsem si tak hezky tady pořídila autíčko.
Then 11 hours in a car to get back to Charlotte again... but there it happened. For the first time. For the first time I actually drove a car in the US!!! This huge yellow car (as you can see on the pictures at the beginning of the post), with all our five bikes, driving it on a highway... Also, with here not very common manual stick - I feel like only one car out of hundred has a manual stick here. Or something like that. Everyone has automatic! So I was happily driving for a while, but it is a little harder with a car that big and heavy - to break soon enough and such! So then I gave it back to Jared and he drove, again, for several hours. But I felt so happy I finally got to drive a car here, hah.
To je asi celé, o tomto týdnu na začátku března. Tenhle týden byla naše spring break - cca jarní prázdniny - a je to skvělý týden. Tady se o jarňácích nejezdí na lyže, ale "dolů" na pláž. A u moře to je krásné, taky přece.
Tak zas příště a snad se vám taky líbilo na Floridě, tady v mým článku:)
Pa pa,
Terka
And that is a wrap for this week at the beginning of March. It was our spring break, and that is a great week, simply. People don't go for a ski trip during spring break as people do back home, but instead they go "down" to the beach. And to chill next to the ocean is awesome as well, right?
So you all have a good one and I hope you enjoyed reading about Florida trippin'!!:)
Yours,
Tereza
ale ty seš vyzrálý a moudrý člověk!
OdpovědětVymazat<3